5.část
*Otevřeli dvěře a vešli dovnitř.*
"Konečně vás tu máme. Posaďte se. Tohle je Markéta, Paťka a Ondra." představila je ostatním paní Burešová. "Myslím, že vám ostatní představovat nemusím. Určitě je dobře znáte."
"Dnes tu budeme jenom chvilku. Řekneme si, co se bude v příštích několika dnech dít. To bude tak na hodinku. Pak si můžete jít lehnout. Máte za sebou dlouhou cestu. Určitě jste unavení. Kdo bude přece jen chtít, tak tu samozdřejmě může zůstat a povídat si s ostatními. Připomínám, nejpozději ve 22:00 vás všechny chci vidět zalezlé v pokoji. Že Jonghyune? Doufám, že se včerejšek nebude opakkovat!"
"To nemůžu líbit." mrkl na Paťku.
"Hned jsem zpátky."
"Kam jdeš, Pati?"
"Musím si odskočit. Za chvilku se vrátím."
*Pořád myslela jen na Onewa a tak trochu i na Jonga. Nebyl zas tak špatnej.*
*Vyběhla ze dveří aby byla co nejdříve zpátky a mohla ho zase vidět.*
Ani si nevšimla, že jde právě naproti ní. A mířila si to rovnou dolů ze schodů.
*Snažil se jí vyhnout, ale nestihl to. Vrazila do něj a spadl ze schodů dolů.*
"Onewe? Jsi to ty?"
"Paťko? Jsi v pořádku? Zkus vstát."
"Auu. Moje ruka. Nemůžu pohnout zápěstím."
"Promiň. Můžu za to já. Měl jsem dávat větší pozor. Půjdem za paní Burešovou."
"Za nic nemůžeš. Kdybych nespěchala dolů, jen kvůli tomu abych tě zase viděla, nic by se nestalo." rozbrečela se.
*Zčervenal se.* "Nebreč, pojď půjdem." usmál se.
"Paní Burešová??"
"Paťko? Proč brečíš? Co se stalo? Onewe?" podívala se na něj vražedným pohledem. "Co si jí udělal?"
"Já..já...já...já za to nemůžu! To byla nehoda."
"No dobře. To vyřešíme potom. Pojď, odvedu tě k doktorovi."
"Můžu jít taky?" prosil Onew.
"Jen pojď. Tedy, pokud ti to Paťko nebude vadit..?!"
"Mě? Vůbec ne." usmála se.
"Pane doktore? Je to zlý?"
"Noo..za pár týdnů bude zase v pořádku.Je mi líto, ale je to zlomený. Uvidíme jak se ti bude se sádrou tancovat."
"Se sádrou? C..cože? Ne! Já ji nechci!" znovu se rozbrečela.
"Musíme ti ji dát."
"Takhle ale nebudu moct tancovat. To mě asi pošlete zpátky domů, co?"
"Jistě že NE!! I se sádrou se dá tancovat. Zatím si aspoň pořádně vypiluješ zpěv."
*Objala Onewa a rozbrečela se ještě víc.* "Tohle přeci nemůže být pravda!"
*Odtáhl se od ní.*
"Promiň." omluvila se.
"Onewe, pojď. Myslím, že bysme teď měli nechat Paťku chvilku o samotě. Pati, běž si lehnout. Uvidíš, že ti bude líp."
*Lehla si do pokoje a začla si sama sobě nadávat.*
*Někdo zaklepal.*
"Jonghyune? Co tu děláš?"
"Přišel jsem za tebou. Ať tu nejsi tak sama."
"Teď zrovna nemám náladu někoho vidět. Chci být sama."
"Ale nota. Pusť mě dál. Aspoň na chvilku."
"Ne!"
"Ty tam snad někoho máš? Že by Onewa? No co tak zíráš? Vidím jak na něj pořád koukáš."
"Kéž by tu byl."
"Sem myslel, že má slečinka lepší vkus." zabouchnul dveře a zmizel.
Nechápu jak jsem ho mohla mít někdy ráda. Tohle kdyby viděli holky od nás. *Lehla a spala až do rána. Ani neslyšela kdy přišli ostatní.*
"Co jsi zase tak nabrušená?" zajímal se Ondra. "Kdo ti co udělal?"
"Včera večer tu byl Jong. Žárlivec jeden."
"Já ti říkal, že se tu o tebe kluci poperou."